-
Nejnovější
-
Národy a menšiny
-
Období
O’Brian je na výletě na Sinaji. Trochu se opozdí za výpravou a za chvíli neví kudy kam. Je ztracen. A najednou, v dálce - oáza! A v ní obchod!
Přišourá se tam, celý zchvácen, a hned k obchodníkovi. Ten sedí před kvelbem a čte si Jerusalem Post. O’Brian ho žádá o vodu! Obchodník jen mlčky ukáže rukou nad sebe. Nad obchodem visí cedule „Moishe Teitelbaum - kravaty”. Vysvětluje trpělivě: „Bohužel, nemám pro vás žádnou vodu na prodej. Kravaty - prosím. Výběr zdaleka v okolí největší. Značkové a konfekce. Množstevní slevy. Vodu však - bohužel.”
O’Brien zuří: „Cožpak nevidíte, že jsem se ztratil? Že jediné, co potřebuji, je voda? Víte, kam si všechny ty kravaty můžete napchat?”
Mojše se nevzruší: „Není od vás pěkné být na mě hrubý. Myslím, že jsem vám udělal velmi kvalitní nabídku. Chcete kravatu? Lepší obchod široko daleko nenajdete! Nechcete? I tak jste byl u nás vítaným zákazníkem. Skutečností však nicméně zůstává, že vodou neobchodujeme.”
Na O’Briena jdou mdloby.
„Co se vody týče,” pokračuje Mojše, „mohu vám dát radu. Zhruba třicet minut cesty tímto směrem naleznete Restaurant u Maxe - rozumějte, Maxe Teitelbauma, mého bratra. Vody, kolik hrdlo ráčí.”
O’Brien zmobilizuje všechny síly a odchází naznačeným směrem. Mojše opět usedá před obchod a pokračuje ve čtení Jerusalem Post. Po dvou hodinách, když už má přečtené všechno, i finanční trhy, vrací se z naznačeného směru O’Brien. Sotva se doplouží. Mojše se zajímá: „Vzácný příteli! Snad jste ten vyhlášený restaurant neminul?!”
O’Brien klesne na kolena: „Samozřejmě, že jsem ho našel. Minout jsem ho nemohl. Ale Max mě tam odmítl vpustit bez kravaty!”
Další vtipy z kategorie
Co je to: Je to černé a žere to hranolky?
Polovina USA.
-
+


15. 12. 2011
Jak se řekne čínsky ombudsman?
Fuň Kce-Nani-c.
-
+


15. 12. 2011
V Albánii sestrojili inteligentní radar, který bezchybně pozná albánské letadlo od ostatních. Princip je jednoduchý. Albánci prostě vlastní letadla vůbec nemají.
-
+


15. 12. 2011
„Pane Krauskopf, jakou jste mně to dohodil nevěstu?” rozčiluje se pan Bienenfeld. „Vždyť ona je jednonohá!”
„Jaký vy máte řeči, pane Bienenfeld,” povzdechne si dohazovač. „Podívejte se: Vy pojmete za manželku krásnou, zdravou, dvounohou dívku. Dobře. Za nějaký čas jdete s ní na procházku. Přejede ji auto. Dobře. Musí se s ní do nemocnice a tam jí amputujou nohu. Máte starosti, běhání, rozčilování, útraty... A vidíte? Tadyhle jste přišel k hotové věci!”
-
+


15. 12. 2011
Hádali se mezi sebou dva sousedé, jeden z nich byl přistěhovaný Maďar, který ještě dobře nevládl češtinou. Křičí soused Čech: „Ty mi můžeš skočit do prdele!”
„A já tobě taky!” zařve vztekle Maďar.
-
+


15. 12. 2011
Ve špitále leží vedle sebe na postelích Pick a Langstein. Oba mají v noze ischias, a oba dostávají denně masáže, a ty jsou velmi bolestné. Ale zatímco Pick při masáži přímo řve bolestí, Langstein snáší tu torturu se stoickým klidem. Pick se ho ptá: „Jak to děláš, že to vydržíš bez křiku?”
„Jak? Ty myslíš, že si dávám masírovat tu nemocnou nohu?”
-
+


15. 12. 2011
Jaké je rusky mluvící nářadí na devět písmen?
Ukrajinec.
-
+


15. 12. 2011
Co se stalo pistolníkovi, který vzal spravedlnost do vlastních rukou?
Obě mu ustřelili.
-
+


15. 12. 2011
„Vidím, Dežo, že sis koupil nové auto,” osloví cikána všímavý soused, „starou škodovečku.”
„No, protože ten Mercedes, co stál vedle, nešel odemknout!”
-
+


15. 12. 2011
Jde Čech, Američan a Rus do jeskyně přání.
Jde tam Rus a řekne, že chce auto. A dostane ho.
Jde tam Američan a řekne, že chce milion. Tak má milion.
A jde tam Čech, zakopne a řekne: „Do prčic!” A je v Prčicích...
-
+


15. 12. 2011